Olomoucká zooložka rozumí řeči nosorožců

vloženo: 4.03. 2015

Porozumět hlasové i čichové komunikaci nosorožců tuponosých a Cottonových a poznatky využít pro záchranu těchto silně ohrožených druhů. To je hlavní cíl zooložky Ivany Cinkové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, která pro jeho naplnění tráví měsíce ve volné přírodě v Africe či v zoo, stopuje nosorožce, přenáší jejich trus, nahrává jejich hlasy a sleduje reakce těchto lichokopytníků na pořízené playbacky. Výsledky publikuje v prestižních odborných časopisech. 
 
„O komunikaci těchto zvířat se donedávna skoro nic nevědělo. Právě nosorožci tuponosí a Cottonovi ale mají ze všech šesti druhů nosorožců nejvyvinutější sociální systém. Mají poměrně rozsáhlý hlasový repertoár a je pro ně důležitá čichová komunikace – samci si značí teritorium močí a trusem. Proto jsem se problematikou sociálního chování a komunikace nosorožců začala již před deseti lety zabývat, a splnila si tak svůj dětský sen,“ uvedla Cinková.
 
Při bádání vycházela z toho, že tyto dva druhy nosorožců jako jediné používají kontaktní hlasy. Zvířata je užívají nejčastěji k pozdravu při setkání jedinců z různých skupin nebo se jimi navzájem volají, když se ztratí. „Tyto kontaktní hlasy jsme s kolegou analyzovali, abychom poznali, jaké informace si takto nosorožci sdělují. Zjistili jsme, že pouze na základě hlasu je možné s velkou pravděpodobností určit identitu komunikujícího jedince. Hlasy dospělých samců by mohly obsahovat informace o jejich dominantním nebo submisivním postavení. Liší se hlasy u mladých a starších zvířat. Na základě hlasu lze zjistit, zda je zvíře izolované, nebo je se svou skupinou,“ prozradila vědkyně. 
 

Nosorožcům pouštěla playbacky

Druhým krokem pak byly experimenty s playbacky nosorožců. Nyní jednatřicetiletá studentka doktorského studia je nahrávala především v zoo a pak je ve volné přírodě zvířatům pouštěla. „Výsledkem bylo, že nejintenzivněji reagovali teritoriální samci. Běželi k reproduktoru, označkovali si teritorium, snažili se najít zvíře, které mělo hlas vydávat. Je z toho patrné, že hlasy velmi stimulují jejich sociální chování,“ vysvětlila Cinková.
 
Obdobně získávají nosorožci podněty i čichem, který mají na rozdíl od zraku velmi vyvinutý. „Vyprazdňují se na společných hnojištích, čichají k trusu. Nevědělo se, zda tak zjišťují nějaké informace. Proto jsem dělala pokusy s trusem, kdy jsem na jejich hnojiště dala trus cizího nosorožce, jestli budou reagovat. Největší odezvu to opět mělo u samců. Běhali okolo, trus přeznačkovávali,“ doplnila Cinková. 
 
 

Recept na lepší reprodukci v zajetí?

Právě tyto poznatky o hlasové a čichové komunikaci mohou hrát důležitou roli při chovu nosorožců v zoologických zahradách. V zajetí se totiž velmi špatně rozmnožují a důvody nejsou přesně známé. Podle Cinkové může být jedním z nich právě jejich potřeba sociální komunikace. V zoo ale žijí v malých skupinách a dostávají málo sociálních podnětů. „Doufáme, že by mohlo pomoci to, že by se jim dodávaly podněty prostřednictvím playbacků nebo signály v moči či trusu. Mohli bychom je tím stimulovat. Podobně to funguje u některých domácích zvířat,“ uvedla vědkyně, která výsledky své práce letos publikovala v časopise Animal Cognition. Nejnovější článek čeká na posouzení v dalším z prestižních časopisů. 
 
Na potvrzení hypotézy je nejvyšší čas. Na světě žije už jen pět jedinců nosorožců Cottonových. Čtyři byli v roce 2009 přestěhováni ze Dvora Králové do Keni, nyní tam žijí pouze dvě samice a jeden samec. Dvě samice jsou ve Dvoře Králové a v safari parku v San Diegu. Žádné z těchto zvířat už ale není schopné přirozené reprodukce. Nosorožců tuponosých žije kolem 20 tisíc, ohrožují je ale nájezdy pytláků. Jen za poslední tři roky ubili zhruba tři tisíce zvířat. 
 
Na další výpravu do Afriky se zooložka chystá v příštím roce. Tlustokožcům prý už rozumí, ostatně nahrála stovky jejich hlasových projevů. „Viděla jsem, jak reagují, ty zvuky už mám v hlavě. Když člověk nosorožce pozná blíže, zjistí, že jsou to velmi roztomilá zvířata,“ uvedla zooložka.