Muž, který dal jméno Šantovce, má v Olomouci pamětní kámen

vloženo: 21.09. 2014 / autor:

Od čtvrtka mohou chodci nalézt v chodníku kousek od Tržnice malou připomínku, že ve městě žil Josef Šanta, kterého nacisté odvlekli do koncentračního tábora.
 
Šantovo jméno dalo kdysi název Šantově ulici a nedávno také celému obchodnímu centru Šantovka. 
 
"Takzvaný Stolpersteine připomínající oběti teroru za druhé světové války zaplatili členové olomoucké ČSSD v městském zastupitelstvu," uvedl Filip Žáček. Ten patří k dárcům, kteří se na pořízení kamene podíleli.  
 
Chtěli tak připomenou památku novináře a pracovníka předválečné sociální demokracie, kterého protinacistická činnost stála život. 
 

Josef Šanta

Josef Šanta se narodil 30. dubna 1883 v Krchlebí u Čáslavi. Po absolvování tří ročníků měšťanské školy a dvou letech pokračovací školy v Čáslavi se vyučil soustružníkem kovů u firmy Čeněk Vavřina v Čáslavi. V 17 letech odjel do Vídně, kde pracoval dva roky u firmy na šicí stroje firmy Rast-Gässer. Poté vystřídal řadu dělnických povolání ve Vídni i v Čechách.
 
Sebevzdělávání ho přivedlo k novinářské práci a politickému angažmá. V letech 1911-1918 působil v redakci Tribuny ve Vídni, od roku 1918 do roku 1921 pak jako sekretář ve vídeňských Dělnických listech. Za světové války byl členem zemského výboru Dolních Rakous a dojížděl do Prahy jako člen zastupitelstva Sociálně demokratické strany dělnické. V roce 1919 kandidoval jako zástupce české menšiny a v květnu byl zvolen obecním starším města Vídně. Při volbách do říšské rady kandidoval za venkovský okres Vídeňské Nové město. Po uzákonění rakouské ústavy v roce 1920 byl poslancem země Vídeň.
 
V roce 1921 Josef Šanta odešel z Vídně a přesídlil do Olomouce. Ubytoval se v Hanácké ulici č. 2 (dnes Šantova), kde bydlel až do svého zatčení v roce 1940. Přijal místo obvodního tajemníka Československé sociálně demokratické strany dělnické a působil jako odpovědný redaktor listu Nový den, který se v roce 1925 spojil s prostějovským obdeníkem Hlas lidu. Jako redaktor sloučeného Hlasu lidu se stal v roce 1926 členem Syndikátu československých novinářů. Ve 30. letech byl členem městského zastupitelstva v Olomouci. Byl tehdy zaměstnancem Okresního výkonného výboru Sociálně demokratické strany dělnické v Olomouci. Mimo to byl stálým dopisovatelem brněnských a pražských sociálně demokratických deníků, zejména Práva lidu. Novinářská práce zanechala ve 30. letech stopy i v jeho trestním rejstříku. Sám v jednom dotazníku uvádí: "Trestán jsem nebyl mimo podmínečně ve věcech tiskových."
 
V roce 1940 byl zatčen a vězněn v Brně. Odtud byl převezen do koncentračního tábora Dachau, kde byl internován do 5. května 1943. Vězeňská zkušenost ho neodradila od protinacistického odboje. Odjel na Slovensko a v Banské Bystrici byl na začátku Slovenského národního povstání, 28. srpna 1944, opět zatčen. Po krátkém pobytu ve vězení v Brně byl převezen do Malé pevnosti Terezín, kde v květnu 1945 zemřel.  
 

Stolpersteine

Stolpersteine (obrazně kameny, o které se zakopává, či lépe, má se zakopnout) patentoval německý výtvarník Gunter Demnig již v roce 1993 a o několik let později vsadil první kameny do dlažby v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně. Jde o betonové kostky o rozměrech 10 x 10 cm, které se vkládají do chodníků před domy, jejichž obyvatelé zahynuli v nacistických koncentračních táborech.